aneb Proč je správná hygiena tak důležitá?
Zubní kaz
Zubní kaz je nejčastější infekční onemocnění člověka. Dokonce častější než nachlazení nebo chřipka. Jeho původcem jsou bakterie v zubním plaku. Zubní plak je měkká žlutobílá hmota tvořící se na povrchu zubu a je složena z bakterií, jejich produktů (kyselin), zbytků jídla, sloužících jako potrava pro bakterie, a slin. Čím je plak starší, tím jsou bakterie organizovanější, a tím se plak stává tužším a nebezpečnějším.
Bakterie se živí sacharidy (nejraději mají jednoduché sacharidy neboli cukry, ale v případě nouze se spokojí i s komplexnějšími sacharidy, obsažené např. v rýži, bramborách, kukuřici, mouce atd.) a produkují kyseliny, které naleptávají povrch zubu (sklovinu). V této fázi jde zatím o tzv. demineralizaci (= odvápnění), která má na zubu vzhled křídově bílé opakní skvrny. Působí-li kyseliny dále, dochází k hlubšímu poškození struktury skloviny a objevuje se narušení povrchu zubu v podobě kavitace (= díra) a kaz pak prostupuje do hlubších vrstev, tedy do zuboviny, a časem může prostoupit až do dřeně.
Kaz zasahující pouze do skloviny nebolí. Kaz narušující zubovinu může být občas citlivý na teplé, studené, sladké, kyselé či dotek kartáčku, ale není to pravidlem. Kaz, který zasáhl až do zubní dřeně, je velice bolestivý a zub s takovým postižením odumírá. O možnostech léčby různých stupňů poškození zubu kazem někdy příště 🙂
Aby kaz vznikl, je zapotřebí přítomnosti: 1. zubu, 2. bakterií v zubním plaku, 3. sacharidů sloužících jako potrava pro bakterie a 4. působícího času (za pár hodin kaz vzniknout nedokáže). Je-li tedy příčinou zubního kazu plak, lze se proti němu nějak bránit? Ano, velmi jednoduše: pravidelnou perfektní hygienou kartáčkem, mezizubním kartáčkem a hůře přístupná místa případně dočistit jednosvazkovým kartáčkem a nití. Vše vás prakticky naučí dentální hygienistky 🙂 Jednoduše řečeno: ČISTÝ ZUB SE NEKAZÍ!
Zánět dásní a parodontitida
Parodontitida, někdy laicky označována jako „parodontóza“, je zánětlivé onemocnění způsobené bakteriemi v zubním plaku. Nejzrádnější je toto onemocnění tím, že NEBOLÍ, a proto zůstává pacientovi dlouho skryto a nijak ho nenutí problém řešit až do pokročilého stavu, kdy už je však na úspěšnou léčbu pozdě. Stejným jmenovatelem parodontitidy a zubního kazu je tedy původce, příčina. Jsou sice rozdíly v kmenech bakterií, ale nebýt přítomného zubního plaku, parodontitida by nevznikla. Proto je i v prevenci a léčbě parodontitidy tak důležitá správná a pečlivá hygiena. Když zůstane zubní plak dlouho nevyčištěný, usadí se do něj minerály ze slin, ztvrdne a vznikne z něj zubní kámen. Ten už kartáčkem odstranit nelze a je nutné navštívit dentální hygienistku.
Na přítomnost zubního plaku a kamene v oblasti krčků a mezizubních prostorů dásně reagují přirozeným obranným mechanismem – zánětem. Dásně se tak brání obrovskému množství bakterií a jejich toxinů. V dásni se rozšíří cévy a dojde k překrvení, aby se zvýšila obrana pomocí bílých krvinek. V důsledku toho dojde k otoku a zarudnutí dásně, která i po lehkém kontaktu např. s kartáčkem krvácí. Dáseň se takto dokáže bránit i několik let, ale časem bakterie proniknou skrz dáseň, naruší spojení mezi dásní a zubem a napadnou zbytek závěsného aparátu zubu včetně kosti. Jakmile je postižena kost (což lze rentgenově diagnostikovat), onemocnění už nazýváme parodontitidou. Kost je postupně bakteriemi ničena, ubývá, až zub ztratí oporu, začne se viklat a časem může i sám vypadnout.
Zastavit zánět dásní je velmi snadné – stačí navštívit dentální hygienistku, která odstraní zubní kámen a naučí vás zuby správně čistit, aby už žádný kámen nevznikal. Jakmile začnete zuby správně čistit (odstraní se příčina zánětu), zánět zhruba do 10–14 dní sám odezní. Tato doba je kritická, protože člověk ještě není v používání hlavně mezizubních kartáčků moc zručný a zároveň je dáseň oteklá, vyplňuje mezizubní prostor, a proto se mezizubní kartáčky o to hůře zavádějí. Dáseň je citlivá a krvácí – jde však o přirozenou reakci kvůli přítomnému zánětu a bohužel jiná cesta k odstranění zánětu dásní není, pacient tedy musí toto období přetrpět a hlavně vytrvat. Dásně v tomto případě krvácejí, protože dřívější čištění nebylo dostatečné, nikoli naopak, že by současné čištění krvácení způsobovalo. Po zaléčení zánětu ustoupí krvácení i otok dásní a mezizubní prostory pak budou o něco prostornější – čištění bude snazší a je také možné, že bude potřeba přeměřit velikosti mezizubních prostorů a dát třeba o 1–2 velikosti větší mezizubní kartáček. (Podobně je tomu u oteklé nohy – také se špatně vejde do uzavřené boty a musíte si vzít nějakou volnější.)
Zastavit parodontitidu je už však náročnější. Vyžaduje to i několik krátce po sobě následujících návštěv, během kterých musí hygienistka zub hloubkově očistit od kamene i pod dásní. Ošetření není bolestivé, ale nejpříjemnější také ne. V případě problému s citlivostí lze přivolat lékaře a aplikovat lokální anestezii (umrtvení). Na rozdíl od prostého zánětu dásní už došlo k poškození kosti a ta je bohužel nenávratně ztracena. Zánět dásní lze zcela vyléčit a dásně se vrátí do původního zdravého stavu. Při postižení parodontitidou už ale bohužel úplného vyléčení (dosažení původního stavu) možné není. Parodontitidu dokážeme zpomalit, v nejlepším případě pouze zastavit ve stavu, do kterého se dostala – kost zpátky bohužel nedostaneme. I tak lze však zuby s parodontitidou v ústech udržet ještě mnoho let.
Jak je to s dědičností?
Jak je psáno výše, zubní kaz i parodontitida jsou způsobeny bakteriemi v zubním plaku, což je hmota, kterou máme odstraňovat zubním a mezizubním kartáčkem. Samotné onemocnění tedy dědičné NENÍ. Pouze existuje jistý genetický předpoklad, ke kterému onemocnění je člověk náchylnější. V populaci se vyskytují lidé, kteří mají výraznější sklon ke kazivosti zubů, ale netrpí příliš zánětem dásní a parodontitida se u nich bude rozvíjet velmi pomalu a za dlouhou dobu. Pak existuje i druhý typ, který bude mít minimální, až nulový výskyt kazu, ale velmi brzy a rychle se u něj rozvine parodontitida. Tento typ jsou lidé, kteří laické veřejnosti připadají jako „zázrak“, který má zdravé zuby i bez větší péče.
Jak už je psáno výše, parodontitida nebolí a rozvíjí se i několik (desítek) let. Tito lidé tedy většinou nemají potřebu navštěvovat zubního lékaře, nemají problémy se zuby, nic je nebolí. Ale ve zhruba 50 letech věku se jim začnou zuby viklat a časem jim vypadnou prakticky zdravé zuby bez kazu. Většina populace však většinou spadá mezi typy, kdy se v různé míře projevují obě onemocnění. Pro přirovnání je možné si představit třeba angínu. Jsou lidé, kteří na ni trpí více než ostatní, ale nenarodí se s ní, protože je potřeba bakterií, které ji způsobují. Velkou výhodou však je, že zubní plak lze odstranit zubním kartáčkem, tudíž je možné se těchto nežádoucích bakterií zbavit, aby k onemocnění vůbec nedošlo! 🙂 Jiný případ je třeba srdeční vada, která může mít výskyt v rodině a je vrozená, což však neplatí pro kaz ani parodontitidu, ty vznikají až po prořezání zubů vlivem přítomných bakterií.
Kaz ani parodontitida se tedy nedědí. Dědí se pouze predispozice a hygienické návyky. I přes špatnou predispozici však při perfektní hygieně k ani jednomu onemocněn dojít nemusí!
MDDR. ADÉLA VLČKOVÁ